Pevnost Fjøløy, Norsko

V roce 1941, přichází ze strany nacistického Německa, rozhodnutí postavit 130 nových pobřežní baterii, k posílení obrany obsazeného Norska. Tyto jednotky, na rozdíl od lépe vybavených 160 námořních baterii, spadaly pod velení armády, kde byly organizovány stejným způsobem, jako klasické/tradiční jednotky polního dělostřelectva s mobilními děly.

Spolu se dvěma bateriemi Randaberg a Kvitsøy, HKB 5/978 Fjøløy (čti Fjéléj) tvořila tzv. „Dělostřeleckou skupinu Stavanger-sever“, kdy se hlavní velitelství nacházelo na nedalekém ostrově Kvitsøy. Celkově, pak tyto tři dělostřelecké baterie chránily přístup do města Stavanger, ze strany směrem od Severního moře a přes fjord Bokna.

Výzbroj HKB 5/978 Fjøløy:
3x 21 cm děla Mörsey 18. – hlavní výzbroj 2x
4,7 cm PAK – francouzské protitankové dělo
3x 2 cm Flak 30 – protiletadlové dělo
4x kulomety
2x 8,2 cm ruské minomety
4x plamenomety
2x reflektory, 150 a 60 cm

Osádka:
2 důstojníci, 15 poddůstojníku, 88 vojínu

Mapa okolí:

Během druhé světové války, byla pevnost vyzbrojena třemi 21 cm děly (těžká houfnice typu Mörsey 18 L/31) s dostřelem téměř 16 km. Kromě toho, výzbroj pevnosti tvořily ještě tři 2 cm protiletadlové děla a řada různých zbraní, pro boj zblízka. V roce 1942 se protiletadlová baterie na ostrově Fjøløy podílela na sestřelení nejméně dvou britských bombardérů.

Když v roce 1945 2.sv. válka skončila a Norové měli pevnost Fjøløy opět pod kontrolou, tak ji následně zařadili do svých poválečných plánu na obranu Norska. Od roku 1950 tato pevnost fungovala, jako hlavní pobřežní dělostřelecká pevnost, k obraně města Stavanger. Pevnost byla také za svou existenci několikrát modernizována, naposledy v roce 1980 a nakonec v roce 1999 uzavřena.

Něco málo historie výzbroje:
Z důvodu toho, že celkově německé pobř. pevnosti měli velmi různorodou výzbroj, norská armáda přijala rozhodnutí, že je potřeba více standardizovat dělostřelectvo. Po tomto rozhodnutí, na ostrově Fjøløy byly tři houfnice okamžitě nahrazeny čtyřmi 15 cm děly, dovezené z pevnosti Hagland, u Haugesundu. Opět v roce 1959, byly tyto děla nahrazeny 12,7 cm SK C/34 děly ze Stapnes, poblíž Egersundu. Pro tyto dva děla byly pak následně vybudované samostatné kasematy; kdy jedno z nich je dodnes ještě namontováno na svém původním místě.

Za zmínku ještě stojí, že ke konci druhé světové války, zatímco tyto dva děla, byly stále ještě umístěné ve Stapnes, byla tato baterie zapojena do dvou dělostřeleckých bitev, kdy soupeřem byly lodě britského vál. námořnictva a při náletu v roce 1944, sestřelily tyto dva děla čtyři těžké bombardéry. Naposledy bylo z těchto dvou děl vystřeleno v roce 1995.

Současnost:
Při mé návštěvě začátkem června 2013, kdy jsem zde byl prvně, se do dnešních dnů zachovalo z pevnosti celkem dost věcí. Po strmé příjezdové cestě, která vede v týlu pevnosti,  na nás jako první koukne asi 5 pozorovatelen na kopci, které chrání samotný vstup do areálu, kde stojí strážní budka, dnes už prázdná.

Areál samotné pevnosti je oplocen a je všude volně přístupný, neplatí se zde žádné vstupné a dá se parkovat/stanovat kdekoliv,  jak je pro skandinávské země, zcela normální za určitých podmínek. Dokonce, je zde i bezbariérový přístup, z parkoviště směrem od nedalekého majáku. Jako nevýhoda  je, že všude kde se návštěvník pohne se potulují ovce a nacházejí se zde, všude jejich bobky, ovce mají areál pevnosti, jako pastvinu.

V prostoru pevnosti nalezneme řadu točnic pro různé děla, dále pak několik otevřených kasemat, z níž v jedné je umístěno do dnešních dnů dělo. Samotná kasemata s dělem je však bohužel uvnitř nepřístupná. Dále pak zde najdeme řadu muničních skladů vyrubaných a vybetonovaných ve skále, různé baráčky a úkryty se zázemím pro osádku pevnosti, dvě pozorovatelny, několik stanovišť pro minomety, stanoviště pro anténu apod.

Pokud se rozhodneme, že vylezeme na vrchol skály, která se nachází nad areálem, tak se nám krásně pevnost a okolí ukáže v celé své kráse.

Související odkaz, na opevnění v okolí Stavangeru.